Byla jednou jedna středa. Zimní, zasněžená, lednová středa. 19:45. Narodila se holčička, Bára. Ale to jsem nebyla já. Já jsem se narodila o pět minut později. A nejsem Bára. Ale Barbora. Pak se ještě narodil Ondřej, ale to pro nás není důležité. 

Rostla jsem a rostla, až jsem byla tlustá. Ale už jsem to vyběhala. Běhám totiž ráda. A často. Chystám se teď zrovna na půl maraton, držte mi palce.

Měla jsem pocit, že všichni umí anglicky, tak jsem se rozhodla, že můj první cizí jazyk bude francouzština. Bylo mi 14 a asi jsem byla hloupá, protože jsem nevěděla, kolik práce s tím budu mít a kolik  sil mě to bude stát. Ale snažím se!

Upřímně, nejsem úplně krasavice sympatická, ale umím být i vtipná (většinou když zrovna nechci). A taky se lidem líbí můj úsměv. Já ho mám taky ráda.

Nejradši píšu. Povídky, příběhy, knížky. Ještě jsem se neodvážila žádnou vydat ani zveřejnit, ale i od toho mám tenhle blog. Aby mi trochu pomohl.

Nejsem rasista, nejsem homofob, nejsem xenofob.

Nenávidím násilí a házení muslimů a Romů do jednoho pytle. Jsem člen HATEFREE a nestydím se za to. 

Moje oblíbená barva je bílá, a to se říká, že to není barva!

Miluju módu, ale zatím nemám moc financí se jí naplno věnovat. Ale jednou to přijde.

Nemám iphone. (Update: Už mám. je Starej, malej a nic neumí. Ale to je zase jiný příběh)

Nemám auto.

Nejhezčí místo na světe je Atlantik.

Miluju svůj život a nic bych na něm neměnila.

Něco jo, ale jsou to blbosti.

Jsem upřímná a realistická.

Tak to jsem já.

Já a můj milovaný Atlantik